www.f3x.org

Výběr vybavení - PŘIJÍMAČ+SERVA

28.03.2008 06:33

 

Doplněno 23.2.2009
Výběr vybavení - PŘIJÍMAČ
V dnešní době, kdy se popisují stohy internetového papíru o problematice pásma 2,4 Ghz, se někomu může zdát článeček o použití klasických 35kových rx o ničem. Tito čtenáři, nechť mi prosím prominou mojí opovážlivost. Jsem člověk poměrně konzervativní a když se mi po značném úsilí podaří něčeho dosáhnout, jen nerad se toho vzdávám! Takto jsme před lety odladili osazení rx v celouhlíkových modelech, které nyní funguje téměř na 100 % a tak rozhodně v nejbližší době toto nechci měnit. Praxe (někdy dost trnitá) v této kategorii mě naučila, vážit si ověřených a funkčních řešení! Je jedno jestli se to týká postupů nebo jakýchkoliv technických fíglů. Takže zde veřejně prohlašuji, zůstávám dále v pásmu 35 Mhz. Chci létat a ne znovu řešit již jednou vyřešené. Těm, kdož nevydrželi lavinu 2,4 a nechali se strhnout, přeji mnoho štestí! Alespoň takové, jaké jsem v závěru měl já při zavádění bezdrátového internetu po baráčku. Konečně jsem po dvou měsících našel vhodné místečko pro takovou tu převáděcí krabičku,která wifi chytne v luftě a pak pošle dál po baráčku. Vše chodilo, nepadalo připojení. Pak jsem si začal myslet že mne navštívil duch bývalého majitele domu.….. dovolil jsem si do oné místnosti chtít položit koberec. To by mu možná nevadilo, ale vylít podlahu stěrkou (ta se s dovolením míchá s vodou) to byla již příliš silná káva! Nu což, byl jsem den bez internetu a pak jsem to přestěhoval jinam….tímto krkolomným případem jsem jen chtěl dát najevo, že jsem stále dost skeptický k celému pásmu 2,4 Ghz pro použití v celouhlíkových modelech F3B a F3F.
Po rozsáhlém úvodu tedy s dovolením přistoupím k vlastní praxi.
Asi do roku 1996 jsem s rx vpodstatě neměl problémy. Všechny modely měly sice uhlíkový nosník a snad ještě táhla do ocasu, ale to je vše. První problémy nastaly u modelů Ellipse 2, které jsme získali i v celouhlíkovém provedení. V té době jsem měl soupravu Futaba FC 28 a v modelch začal používat PCM přijímače s označením tuším 138 DP - dvojité směšování. V té době to byl ten nejlepší rx od Futaby. Nicméně občas nastávaly okamžiky, kdy nám tuhla krev v žilách. Snad ani nebyl problém v absolutním dosahu, jako spíš s polohou. Největší krize byla při úloze rychlost a poslední zatáčce. Model letí od vás cca ve 20ti metrech a těch 150 metrů při náklonu do nože se stává osudnými. Nejhorší poloha je prostě tato, ani kilometr daleko ani kilometr vysoko….to pochopitelně píši s nadsázkou, ale vpodstatě je to tak.
Takže jsme se před těmi 11 lety (pane jo toto letí! ) jeden den sešli na louce s letadýlkama a pojítky. No a začali jsme zkoušet dosah. Za předpokladu, že jsme odložili samotný trup na trávu, tak jsme si mohli jít do aleluja. Podle mne, na kouli u FC28 dosah třeba 30 metrů….což je OK. Jakékoliv pohybování s trupem nemělo téměř žádný vliv. Anténa byla umístěna uvnitř trupu, víceméně neprodlužována, jen navázána nití aby držela napnutou polohu. Trupy byly u Ellipsy myslím kevlarové a tudíž příliš neovlivňovaly příjem signálu. Jediné co bylo uvnitř vodivé, byla uhlíková táhla k motýlu. Potom jsme na trup připevnili křídla. To byla naprosto konečná! Sice jsme nejdříve stáli 30 metrů od vysílače,ale pak jsme se s modelem pootočili o par stupňů a vyskočil failsafe. Popošli jsme par metříků k vysílači a rx naskočil, říkame si že je to OK. Avšak opět jsme změnili uhel modelu vůči tx a hop…zase failsafe. Takto to pokracovalo znovu a znovu a my jsme se přibližovali k tx blíž a blíž. Ti kteří nepoznali strasti tohoto rázu neuvěří, ale my jsme skončili na 3 metrech! V tom nejhorším ůhlu od vysílače. Takže nasledovala anténa na povrch trupu, to myslím nepomohlo. Tak jsme ji stopořili těsne za křídlem cca 30 cm kolmo nahoru. Úhel nejmenšího dosahu byl jiný ale vzdálenost stejně mizerná. Takže jsme pak nastavili anténu o nejakých 50 cm a dotahli až do konce trupu. Příjem se výrazně zlepšil, ale stále to nebylo ono. V tomto míste se naše zkoušky zastavily. Takto jsme Ellipsu letali a celkem to šlo. Občas mi sice éro zamrzlo, ale nebylo to již tak šílené a nebezpečné! Všem, kdož ten pocit nejistoty nezažili, to rozhodně nepřeju! Na závodech mít stále na paměti, že se nesmí nízko a daleko. Zkrátka nic moc. Někdy kolem roku 2000 začala Futaba vyrábět nové přijímače 149 DP s konektory zepředu. Tento rx jsem objednal a v koutku duše jsem doufal, že by to s ním mohlo být lepší. Všichni přátelé, kteří jsou v elektronice zběhlejší mě zrazovali a říkali, abych nějaké výrazné zlepšení neočekával. Opak byl pravdou! Vlastnosti tohoto rx nás všechny opravdu dostaly! Na ty naše uhlíkové potvory to byl ten správný bič, který je teprve dokázal zkrotit! Dosah na kouli je s tímto rx cca 17 metrů, což je dostačující.
Pak přišly modely s uhlíkovým trupem. Toto byl další hřebíčk do rakve dosahu. Nicméně 149ky skously naší speciální úpravu-prodloužení antény na cca 2 metry ……anténa je dnes vedena uhlíkovým trupem az k motýlu, pak vede na konec uvnitř jedné půlky výškovky a z té pak dozadu kouká ocelová struna 20-30 cm. Pan Hnízdil před pár lety nevěřil vlastním uším, říkal….jasně, prodlužujete anténu…hmmm a o kolik? o deset centimetrů?? nene pane Hnízdile, o metr….byl na infarkt. Od této doby, víceméně namáme s dosahem problém. Většina zamrznutí,případně pádů je daných buď špatným rx (který v béčku dostává opravdu zabrat), aku nebo elektroinstalací. Nyní mám v modelech osazeny rx Futaba PCM G3 5014, se kterými problémy také nemám. Řekl bych, že se chovají steně dobře jako nejlepší rx v dějinách Futaby, 149DP.
Výběr vybavení - SERVA
První na co narazíme při nastrojování nového modelu je výběr serv. Není to úplně jednoduchý úkol. Rozhodně nedoporučuji obracet se o pomoc na diskutující na různých modelářských fórech. Volil bych osvědčenou značku Futaba,Graupner, (Hitec). Firma Hitec je uvedena v závorce, protože se to týká pouze jednoho typu z jejich řady serv.
Jedny z největších nároků jsou kladena na serva v křídlech. Problém je ten, že při dnešní malé tloušťce profilu nám nezbývá jiná možnost než sáhnout po nějakém 10-12 mm tenkém mikroservu. To co je pochopitelně velice důležité a podstatě nutné jsou kovové převody a výstupní hřídel uložený v kuličkovývh ložiskách. Ani toto NEMUSÍ být záruka kvality a použitelnosti zvoleného typu! Dnes je na trhu mnoho typů po kterých bych, po přečtení jejich technických parametrů, asi klidně skočil…Nedělejte to! U serv do trupu je dnes nejpravděpodobnější použití rozměru mini, tzn tloušťky cca 15 mm. Typů je mnoho a již nejsme limitováni kovovými převody. Já osobně i raději volím plast. Mám pocit, že vůle u těchto typů jsou jakési příjemnější. Toto platí asi převážně u provedení trupu s motýlem. Třeba na plovoucí výškovku bych asi stále volil převody kovové. Následně opět nějakým způsobem popíši serva která jsem používal ve svých modelech. Pochopitelně, že je nutné to vzít pouze jako zkušenost, ze které se dá částečně vycházet při vašem rozhodování.
SERVA DO KŘÍDEL
Jedním z prvních typů mini ci mikroserv které jsem si pořídil již v roce 1995 měl označení Futaba 9601. Tenkrát jsem jich u pana Svitáka vzal 10 kusů v ceně 2200/ks. Tento typ se v dnešní době již nevyrábí a uvádím ho pouze jako demonstraci kvality této značky. Jedná se o miniservo silné 16mm! V té době se vešlo i do křídel. Kombinace plastové převodovky a jednoho kovového kola, byla zárukou nulové vůle na výstupním hřídeli. Pochopitelně že při tomto rozměru ozubených kol a kvalitě provedení nebyl zásadní problém s častým “očesáváním převodů” a vlastně vždy se to stalo pouze při havárii. Zázračná byla lehkost chodu při zatlačení na kormidlo(pochopitelně při vypnutém rx !). Několikrát se mi stalo, že kamarádi zkoušeli vůle na kormidlech…..prý že i 5mm ! Omyl, již pohybovali se servem ! Při intenzivním létání jsem každé dva roky preventivně měnil výstupní ozubené kolo, které bylo z boku omačkané od ložiska a ve finále vykazovalo mírnou vůli do boku. Tato serva měla rozumný tah í rychlost…údaje již nevím a dají se jen těžko dohledat. Poslední dva kusy mám dodnes osazené na motýlu u modelu Precious a to opravdu hovoří za vše ! Ani po 14 ti letech nemají problém!
Poté jsem začal používat typ 3341 od Graupnera. Ekonomická varianta profi serv s patkami pro montáž na ležato. Tloušťka byla 15mm. Vysoké plastové převody myslím dost trpěly i při razantnějším přistání. Zásadní výhodou byla a doposud i je cena, cca 1400,- Kč v ČR. Ač to nebyla žádná “profi” řada, chodila perfektně. Jejich sestry 3041 však již byly těžko použitelné kvůli nizkým plastovým převodům! Typ 3041 jsem osobně nikdy neměl, ale vzpomínám na Frantu Bayera jak z nich byl nešťastný.
Do nových modelů Ellipse 2 jsme si hromadně objednali serva profi s označením Graupner 3241. Celokovové převody, dvě kuličková ložiska a výkonný motor. Nechali jsme si je přivézt napřímo z D. Tuším takových 30ks. Zdálo se že chodila perfektně. Když jsme s nimi začali létat tak nás pomalu přešel humor a euforie. Občas se některému zachtělo změnit neutrál o 5-40 stupňů. To bylo opravdu nebezpečné. S Liborkem Malákem jsme zjistili příčinu. Potenciometr byl na výstupní hřídel napojen přes jakési teflonové pouzdro, zaražené v kovovém kole. Hřídelka potenciometru do něj byla pouze zasunuta…..no a občas se protočila. Tím jsem na dlouhé roky se servy Graupner skončil. Část jsme jich opravili a část létá dodnes v pohodě….ne v mých modelech.
Jako ideální volbou se do nových strojů New Sting zdály být nové Volz Wing Max. Byla to krásná serva, působící precizním dojmem. Jenže opět stála nesmysl…cca 2400 ? Takže jsem vzal pouze do křidélek. Chodila naprosto bez problémů. Kamarádi, kteří jich měli hromadu, občas mívali nějaké problémy, ale upřímně řečeno jsem to neřešil. Mé dva kousky chodily krásně a dodnes ve Stingu létají.
Někdy po roce 2000 přišla na trh nová Hitec serva do křídel s označením 125. Tloušťka,kovová převodovka a technické parametry hovořily jasně. Zdály se být ideální volbou do našich letadýlek. Navíc cena byla více než dobrá! Jenže já jsem měl s touto značkou potíž. Dodnes si pamatuji na potíže s miniservy s označením 205 ?? 225 ?? Která používal Jarda 3ska. Vzpomínám, že velice pochybně centrovala-špatně se vracela do neutrálu. Toto je ta nejhorší vlastnost, která je pro použití v našich modelech přímo vražedná! Při zalétávání se pak éro prostě nedá seřídit a je to velice nepříjemné. V té době jsme je tedy pokusně použili do nových modelů Furio. ( já a Martin Ráliš, Jarda 3ska jim myslím nevěří dodnes a používá značku Volz). Od té doby, jsem je měl osazené postupně ve třech modelech Furio, taktéž v Preciousu. Nemám s nimi problém a pokud chcete mít nastrojení eroplánu za rozumnou cenu, nemáte jinou možnost. Dnešních cca 750,- Kč za kus nemá chybu. Jejich problémem je jakási “křehkost” kovových převodů a tak se stává, že při méně šetrném přistání na bod, naakumulovaná energie v klapkách strhne ozubená kola . Cena převodů je šílených cca 350-400 Kč. Taktéž mám dnes již pochybnosti o síle serv. Při některých extrémnějších fázích letu mám dojem, že si trošku dělají co chtějí.. (toto je ale nepodložená domněnka!) Pokud bych dnes volil vybavení do nového modelu,asi bych chtěl vyzkoušet serva Futaba 3155..3150 ? Zdají se mi docela rozumné konstrukce a jejich cena je ještě dosažitelná. Při ceně dolaru 16 Kc bylo jistě rozumné je objednat v USA, ale dnes bych je asi koupil u nás. Nicméně ve svých stávajících modelech v křídlech stále používám Hitec 125-analogová. Digitalní 5125 jsem nikdy nezkoušel a zkoušet nebudu.
SERVA DO TRUPU
Miniserva, která se dnes v převážné míře doporučují, jsou na výběr již daleko jednodušší. Díky většímu prostoru pro převodovku ve skříni serva, se tato dá vyrobit daleko odolnější i plastová. Pokud tedy vybíráte vhodného kandidáta na ovládání motýlkových ocasních ploch, doporučuji sáhnout klidně po plastovém provedení se dvěma kul.ložisky. Důležitá je vysoká rychlost a hlavně PŘESNOST! Žádný mini Hitec a to ani digitální, na motýla NEPATŘÍ !!! Výjimku by mohly tvořit moderní typy, určené na ovládání vrtulky mini vrtulníků,ale je to bez záruky, nikdy jsem to nezkoušel, takže nevím. Jak by se chovalo křídlové servo Hitec 125 je otázka,ale nevidím důvod s tím laborovat. V roce 2006 ? Jsme s Martinem Rálišem instalovali na motýl, v té době nějaký nový typ digitálního miniserva od Hitecu,tuším 51... Motýl měl kolem neutrálu veliké problémy! Lanovody chodily v rozumných mezích. Po několikahodinovém snažení jsem ze starého éra vyndal v té době 15-ti letá serva Futaba 9601 a po jejich namontování na místo Hiteců nebyl jediný problém !!! Prostě kolem středu všechna serva nefungují stejně!!!!! V 95% případů se to nenepozná, ale věřte že u F3X brusů ano !
Po mnohaletém striktním používání 9601 jsem loni do Lady vyzkoušel Futabu 9257. Tento typ je primárně navržen pro použití na ovládání vrtulky na heli velikosti “500”. Chodí báječně rychle,lehce a s jejich silou nemám problém. Na klapičkách vop jsou údajně poměrně malé síly. Z USA vyšlo na cca 900,-Kč , dnes to bude horší, ale jistě cena nevyšplhá na tuzemskou 2350 ?? Serva mají plastové převody, dvě ložiska. Opět chodí velice lehce. Rychlost je 0,053 na 40 stupňů a to je opravdu dobré. Síla cca 2kg na cm je asi též dostačující. Jen ještě k té rychlosti. Dlouhé roky mi stačila serva s jen velice průměrnou rychlostí. Když se zamyslím nad svou rychlostí reakce, nad častým zmenšením výchylky na výstupu na polovic,nad případnou vůlí po cestě od serva k vop…atdatd…….prostě mám takový pocit, že o papírové rychlosti serv to tak úplně nebude
Do dalšího modelu přijdou opět Futaby 9257.
Pavel Marek
 

 

Vyhledávání

Kontakt

Pavel Marek

    
 JITOM-JIŘÍ TŮMA