www.f3x.org

Výběr modelu-větroně F3B-F3F

28.03.2008 06:23

 

 Výběr modelu-větroně F3B-F3F

Předpokládám, že jste již přesvědčeni o naprosté nutnosti pořízení nějakého toho F3X brousku.

Nejdříve doporučuji naprosto realisticky-i když právě toto je někdy problém  - zhodnotit způsob jakým budu s eroplánem létat a z toho vyplývající typ a provedení modelu. Dnes je na trhu veliká spousta modelů, které ač vypadají skoro stejně, tak rozhodně stejné nejsou! Veliký rozdíl je jak v provedení-kvalita výroby, použité materiály,  tak ve výkkonech. To co je dobré na polétání jednou za rok na dovolené v Alpách, nemusí být ok pro soutěžní létání, nicméně obráceně bych řekl že to úplne neplatí. Se všemi modely co jsem kdy létal závodně, bylo jakékoliv polétání pro zábavu velikým zážitkem! Modely F3B jsou navrženy jako vysoce univerzální stroječky, schopné vytočit kdejaký stoupák ve kterém se plazí na minimální rychlosti a ne a ne spadnout do vývrtky, no a zároveň se do jejich zátěžových šachtiček dá naládovat až 1,5 kg olova pro zvýšení zatížení do silných podmínek. S takto naloženým modelem jdu na kopec klidně ve větru 25 m/s  (to je skoro 100km/h) a éro stále chodí perfektně, je stoprocentně ovladatelné a jediný problém může nastat při přistávání v turbulentním vzduchu.

Dnes se vyrábějí velice podařené čistokrevné modely F3F určené výhradně pro létání na svahu. Koncepčně jsou již velice podobné kategorii F3B ale většinou se liší profiláží a mají bytelnější konstrukci současně s větší hmotností.

Takže pokud chcete pořídit strojek F3X , rozhodně bych kvůli univerzálnosti doporučil nějaké F3Béčko. Jejich typů je na našem trhu veliká spousta, asi proto že 70% světové produkce pochází z ČSR :-)  Z mnoha modelů F3B popisuji ty se kterými jsem létal déle než jednu sezónu. Chronologicky vše řadím tak jak éra procházela mýma rukama v průběhu věků……….přidám krátký popis a nějakou omáčku…..takový malý životopis, který si myslím každému začátečníkovi pomůže …..

Rok 1990-1994

Modely z dílny Františka Bayera s označením V-31 a V-33. V té době to byly velice podařené strojky. Nicméně s odstupem času již nedokážu zhodnotit na co Frantova éra měla a na co ne. Tenkrát byla u nás jedna nebo dvě soutěže za rok, kde se sešlo maximálně 6 pilotů. Velice pochybné závody. V roce 1993 jsem s tímto eroplánem létal na své první soutěži za hranicemi, v Mnichově. Řekl bych že umístění bylo ze 140 ti pilotu na cca 135 místě. Model měl třídílná křídla, uši o vzepětí cca 3,5 stupně se nasouvala na ocelové planžety 2x12mm. Celek se šrouboval na trup zvrchu. U V-31 byla výškovka do T a měla pohyblivou klapičku. Do směrovky se šroubovala dvěma plastovými šrouby M4. Celý model V-31 byl osazen standardními servy Graupner C-507 a to včetně těch v křídlech. Musela se patřičně zabrousit do tvaru profilu a zalepit na místo. Celé éro jsem tenkrát měl naprogramované na vysílači Futaba FC18. Mělo to jista omezení, ale šlo to. Model V-33 byl velice podobných tvarů až na to, že Franta použil již motýla a na křídle byl zaměněn profil HQ za tenkrát oblíbený RG15. Bohužel zde byly veliké problémy s náhony na motýla pomocí lanovodů. Byly to klasické ocelové struny cca 0,8mm v bilé bužírce. Od té doby jsem veliký odpůrce těchto bowdenů pro použití ve větších modelech než je házelo F3K. Na tomto strojku jsem již použil RC soupravu Graupner MC-18, v té době nejoblíbenější rádio mezi  zahraničními piloty.

Začátkem 90ých let byla obvyklá hmotnost všech F3B modelů kolem 2,5 kg, kdo ví jak by byla tato éra výkonná pokud by se použily nové technologie a materiály a hmotnost klesla na 2kg při rozpětí cca 2,8 metru.

Tato letadla zmiňuji spíše pro pořádek a silně pochybuji, že  se ještě někde mezi modeláři vyskytují a mohla by se dostat na stránky nějakého modelářského bazaru :-)  no a formy na ně už asi Fanda vyhodil

Rok 1995-1997

Stratos 2  od Zdeňka Ješiny se již provedením dal naprosto srovnat se světovou špičkou. Koncepčně byl velice podobný modelu Ellipse 1. Preciznost provedení je Zdeňkovi Ješinovi vlastní a model byl opravdu nádherný. Byl to můj první komerční stroj zakoupený za šílené peníze. Byl jsem z něj naprosto unešený!. Křídla opět třídílná, uši se již nasouvaly na uhlíkové spojky. Celek šel opět zvrchu na trup. Prostorný čumák s laminátovou páteří s překrytem dotahovaným ve špici malým imbusovým šroubem. Plovoucí výškovka opět do T. Veškeré díly naprosto špičkově pasovaly do sebe. Žádné vůle. Prostě dokonalé. Myslím, že dodnes jsou modely ze Zdeňkovi produkce mezi prvními třemi výrobci na světě v kvalitě zpracování. Osazení modelu si uplně přesně nepamatuji, tuším že jsem použil miniserva Graupner 3341 do celeho éra, RC souprava stále MC18.

Výkony modelu byly výrazně lepší než u stroju předchozích. V té době jsem poprvé pocítil pocit, že bychom se mohli začít trochu zlepšovat. Model uz létal velice konkurenceschopně a chyby byly hlavně v naší pilotáži! V roce 1995 jsem se Stratosem 2 absolvoval MS F3B v Rumunsku. Výsledky opět nevalné, ale již lepší než dříve. Model měl na velice dobré umístění, jen mít lepší ruce a sehranou partu lidí kolem. Z 60ti pilotu tuším tak 45.místo.

Pokud byste na tento model narazili, tak jeho stáří bude cca 15 let a to je na béčko hodně, nicmeně na dobré polétání na kopci bude jistě vyhovovat, pokud ho ale budete chtít vzít na špagát, měl bych o něj již obavy. Za kopec na dýsing bych si s ním také netroufnul.

Web výrobce zde :  www.f3b.cz

Rok 1996-2000

Ellipse2 , kultovní model od pana Jaroslava Mullera .Tento pán byl jedním z prvních výrobců u nás. Ellipse 2 byl VELEÚSPĚŠNÝ závodní stroj! Na mistrovství Světa v roce 1995 naprostá top třída. Velmi hodný model, rychlý a výborně ovladatelný. Upřímně řečeno i v dnešní době v rukách dobrého pilota má na dobré umístění! Kvůli vlastnostem při přetažení ho s klidným svědomím mohu doporučit jako první soutěžní brus. Pokud by byla z druhé ruky olítaná a za dobrou cenu tak proč ne. Až s těmito eroplány jsme začali pokukovat po lepších výsledcích. Modely Ellipse jsem měl osazeny  miniservy Graupner 3241 a Futaba 9601. Tyto modely jsem již létal s novou soupravou Futaba FC-28. Opět třídílné křídlo, uši nasazované na uhlíkové spojky a celek opět šrouby na trup. Motýlový ocásek. Ellipsy jsme již občas měli v uhlíkovém provedení a začali jsme chápat, že celouhlíková křídla  přispívají k celkové tuhosti modelu a tudíž I k  vyšším výkonům! Ellipse2 vždy vycházela na cca 2450 gramů. Opět bych řekl platí má myšlenka, že pokud by se hmotnost snížila na cca 2100 byl by to dobrý strojek i v dnešní době. Dala se s ní zaletět velice slušná rychlost I vzdálenost. Termika byla úplná pohoda. Pakliže by byla za dobrý peníz, opět bych ji vřele doporučil jak pro víkendové letce, tak pro první pokusy o soutěžení..

Web prodejce zde: www.euromodell.de

Rok 2000-2001

Ellipse 3, další výrobek ze stejné manufaktury. Tento model zasekl hlubokou ránu do mých představ o kvalitách všech výrobků Jaroslava Mullera. Technické provedení bylo opět špičkové, ale letově to byl opravdový propadák ! To letadýlko nešlo odstartovat, bylo totálně měkké a obecně moc neletěloL. Kdybych ho neměl jednu sezónu na páčkách,nevěřil bych! Byla to snad až příliš futuristická koncepce s konečky křídel zahnutými směrem dolů. Když jsem pak slyšel přímo z úst pana Mulera jeho teorii o zatáčkách s těmito křídly, jak vše bude špičkově fungovat atd, ztratil jsem již veškeré iluze o genialitě konstruktéra. Ellipsa 2 bylo opravdu povedené éro, které se neopakuje. E3 toho byla jasným důkazem. Rekl bych že tento produkt panu Mullerovi hodně pokazil jeho reputaci u zákazníků. S Jardou 3skou jsme byli velice rádi, že jsme se modelů dokazali zbavit a prodat je v Německu na závodech. Od té doby jsem již nikdy nevstoupil do řeky Jaro Mullera J)))

Web prodejce zde: www.euromodell.de

Rok 2001-2003

New Sting F3B. Vašek Vojtíšek, výborný svahový pilot a skvělý kamarád, se začal živit výrobou modelů. Po prvním stroji Sting, ryze svahové kategorie F3F, začal vyrábět větší verzi s profiláží vhodnou pro kategorii F3B. New Stingy jsme u nás postupně začali létat skoro všichni. Vašek vyráběl velice precizně, modely byly tuhé a vydržely opravdu hrubé zacházení. Navíc Vaškova vrozená skromnost ho vedla k neustálému zdokonalování konstrukce.  Rozpětí 3000mm bylo tak akorát. Váha již klesla na nějakých 2200-2300 gramů. Rychlost uměly i za 16s. Takže vlastně ideální závodní brus. Můj New Sting byl osazen servy Futaba 9601 a Volz Wing Max. Ero jsem již létal s novou soupravou Futaba 9Z. Úžasná byla na tomto modelu univerzálnost. Na svahu byl také jako doma, včetně létání DS za kopcem. Nikdo z nás nikdy neměl strach že by mu jeho Sting vybouchnul. Dodatečně smekám před výrobcem! Tento model má v dnešní době stále vysokou hodnotu I jako olétaný. Pokud pomýšlíte na soutěžní létání jak na rovině tak na svahu, je to velmi dobrá volba. Model již není tak extra stabilní jako byla Ellipse2 ale stále je VELICE dobře ovladatelný a hodný. Navíc v dobrých podmínkách zaletí skvělé výsledky! Pokračování tohoto éra je Big Sting, tento jsem nelétal. Lyší se pouze zvětšeným rozpětím a větší VOP.

Web Vaška Vojtíška zde. www.f3x.eu         New Sting zde: www.rcsail.com/newsting.htm

 

2003-2004  

 

Furio X…Někdy v roce 2002...cca..jsme se poznali s týmem z Bretamodel. V té době rozběhli výrobu velice moderního svaháka NYX F3F. Model byl celý navržen pomocí CAD modelování a polotovary pro výrobu forem frézovány na CNC stroji. Tuším, že aerodynamický návrh celého stroje vyšel z hlavy známého tvůrce profilů Norberta Habeho. V těchto letech byly modely NYX F3F velice populární na celém Světě…..nicméně já jsem toto éro držel na páčkách jednou na Rané…víc nic… Pochopitelně jak už to tak bývá u většiny výrobců, po úspešném nástupu v kategorii F3F následuje vstup do F3B. Myslím, že je to pro všechny výzva, zvládnout i výrobu F3Béčka J   Jarda Hlávko s Martinem Rálišem tuším začali klasickou třídílnou koncepcí NYX F3B. S tímto modelem jsem vpodstatě nikdy nelétal a na vlastní oči jsem je na závodech viděl jen párkrát. Pak kluci přišli s novou koncepcí, dvoudílné krovky, ocas do kříže s plovoucí výškovkou…no a hlavně nádherný design…to bylo nové Furio. Slovo dalo slovo a s Jardou Třískou jsme se začali podílet na testování těchto nových strojků. Letové vlastnosti se zdály být opravdu na velice vysoké úrovni! Navíc jsme s Jardou měli tenkrát dost nalétáno, takže se éro postupně ladilo do lepších výkonů. Po počátečních problémech s celkovou pevností modelů při extrémních startech chlapi opravdu zapracovali a začali dělat neskutečně pevné a létavé strojky. V té době jsme definitivně prozřeli a pochopili, že pro opravdové závodní létání musí byt éra až nesmyslně pevná a dimenzovaná pro cokoliv, no a pochopitelně při co možná nejnižší možné hmotnosti. Modely Furio X jsem měl osazené servy Hitec 125 v křídle. Na směrovku stačilo tuším obyčejné miniservo Hitec HS 80 s kovovými převody. S výškovkou to bylo jiné, ta byla plovoucí a tudíž to chtělo něco opravdu dobrého. U Martina jsem viděl standardní kovové miniservo a nevzbuzovalo to ve mne důvěru. Navíc i on sám si myslím trošku stěžoval na určitou lenost modelu a třeba výstřel byl velice vlažný až líný J  Přišlo mi smutné pokazit kvality modelu špatnou volbou a tak jsem si dohledal to nejlepší co bylo možné. V té době to bylo servo standardní velikosti, digitální Graupner DS 5814 ??? Nějaké takové číslo, každopádně u Hobbyteamu v Praze ho tenkrát nabízeli asi za 5 tis…..to už mi přišlo jako úlet a tak jsem zajel do známého bazaru Hangar1. No a tam měli dva kousky po 950Kč….vzal jsem oba J Kdokoliv to servo ve štíhlém trupu viděl tak se podivoval. Při první rychlosti kterou jsem s tímto servem letěl jsem místo první zatáčky na bázi B udělal rovnou dvě….taková to byla síla a rychlost. Podle papírů cca 0,05 a síla nějakých 7 kg ?? Prostě paráda. Od té doby bych NIKDY na plovoucí VOP u velkého modelu nedal obyčejné slabé servo.  S modely FurioX jsme létali jednu nebo dvě sezóny a opět nás posouvali dále a  dále. Nicméně to nejlepší mělo teprve přijít. Nové Furio V s motýlem. Nikdy by mne nenapadlo, že stejné krovky na jiném trupu a s jinou VOP budou létat o tolik lépe……..

 

2004-2007

 

Furio V…k vítězství nadosah

Tak jak jsme s modely s křížem měli nalétáno více a více hodin, začínali jsme tušit, že by to šlo ještě lépe,dále a rychleji. Nicméně to chlapi z Brety vyřešili za nás, když přišli s novinkou, Furiem V. Sice uběhlo pár týdnu a možná i měsíců než rozběhli výrobu, ale stálo to za to. U modelu byl naprosto změněn trup, místo kabinky Jarda s Martinem použili řešení s převlečnou špicí velice zajímavého tvaru a motýlové ocasní plochy. To co ale znamenalo nejdůležitější změnu, bylo výrazné zmenšení uhlu náběhu křídla vůči trupu! Do špice se vešla dvě miniserva, normální rx a  rozumné aku. Prostě ideální strojek. Co se týká letových vlastností, byli jsme opravdu velice příjemně překvapeni. Dostal se nám do rukou opravdu špickový závodní model, schopný vyhrávat! Při startu na špagáte již po hodu okamžitě vystřelí k nebi, žádné výrazné prosedávání. Při vleku drží krásnou tóninu silonu a výstřel má bezkonkurenční. Řekl bych, že jsme těmito modely poprvé prožili ten nádherný pocit, když hned po startu na velkých závodech víte, že na to máte, že když se nic nepo… tak můžete být na bedně. Krásné byly večerní starty na termiku, kdy se šest eroplánů vystřeluje do západu slunce a vy máte stejnou, nebo větší výšku! Model snesl i rozumné naložení a stále byly výšky velmi dobré. Pro let mu ovšem svědčí raději méně než více. Rychlost je jeho oblíbená disciplína. Na vzdálenosti se s modelem dá “vyždímat” maximum, zatáčky umí velice placaté a příjemné. Termiku éro velice dobře najde a ukáže, ale na vedení v zatáčce samo nestačí a člověk ho musí dost kočírovat směrovkou. Je to pochopitelně hodně závislé na nastavení těžiště a jen těžko popisovat něco co je u každého modelu trošku odlišné. S modely Furio V jsem konečně na eurozávodech překročil svůj stín a dosáhl na 5.příčku ve velmi slušné konkurenci (2004-2005?? Kde to uz fakt nevim) a Jarda  3ska se onehdá dokonce vtěsnal na 2. příčku mezi mezi bratry Herrigovi. V roce 2005 jsme modely létali na MS F3B ve Finsku, umístění docela obstojné 17-19 místo z cca 60 ti pilotů. V mých očích se model Furio V stal naprostou hvězdou a již všechny další béčka budu porovnávat právě s ním. Zároveň částečná spolupráce s hochy z Brety v počátcích výroby, byla nezapomenutelným zážitkem a věřím, že i jim byla ku prospěchu. V dnešní době kdy jsou soutěžní brusy opět o fousek dále, se Furia stále v hojné míře používají. Rozdíly ve výkonech proti modernějším strojům mohou být do 5 %  S modelem Furio V jsem si před několika lety zaletěl osobní rekord na rychlosti. V Borovničce to tenkrát bylo tuším 14.18 s ?? tak nějak,byl to opravdu hukot a byl to typický příklad starého známého pravidla, že když to tam je, zaletí se super výsledek skoro s čímkoliv. Tenkrát jsem měl již totálně kleklou baterku a buď jsem si od Petra Dvořáka ze Zlína půjčil jakousi stařičkou poloprázdnou aku, nebo jsem odstartoval na jeho navijak, ale každopádně na tento “vepřošprajcovej” start jsem ROZHODĚ neměl nějakou hyper startovní techniku !!! Navijak se sotva točil… 

2007-2009

Precious…Počátkem roku 2007 jsem zaměnil mé oblíbené Furio V v designu mateřské školky (do forem jsme s Hrochem malovali šteteckem), které už bylo přeci jen kapátko olítané, za horkou novinku Preciouse. Opět se ve vývoji a designu postoupilo dále a lépe…. Extra štíhlý trup se sundavací kabinkou, vzepětí křídel do jednoduchého V a velice elegantně zakončený trupík. Řešení motýlu ze dvou dílů, bylo pro nás převratné. Na přepravu naprosto ideální, nicméně stejně jsme na létání vozili éra s výškovkou v kuse. Celý model vypadá opravdu nádherně a “precizně” Půdorysně vychází se stylu Furia. Martin Ráliš použil nový profil a i když vše ukazovalo opět na zvýšení výkonů, řekl bych, že Furio nepřekonal. Letové vlastnosti jsou výborné, model je pro mne daleko příjemnější na vzdálenosti i na termice. Jednoduché véčko podle mne nemá  jako koncepce chybu! Nicméně já s tímto eroplánem prostě neumím letět rychlost. Pochopitelně je to jistě tak z poloviny dáno tím, že jsem sezónu 2007 hodně šidil a s modelem jsem odlétal skutečně málo. Pečlivému seřízení jsem se již tolik nevěnoval jako dříve. Proto se obávám, že se o modelu nemohu příliš rozepisovat. Nicméně jen pro upřesnění skutečných výkonů. Loni, když jsem opravdu drsně testoval a zalétával model Lady od Franty Bayera, tak jsem vše porovnával právě s modelem Precious. Pro dokreslení regulérnosti podmínek, musím konstatovat, že veškeré testování modelů a jejich vzájemné porovnávání probíhalo během května a června vždy od cca 4.30 do 7.30 ráno! V tomto čase byla jen velice malá pravděpodobnost výskytu termiky a obecně větrného počasí.Denně v průměru 16 startů. Modely byly osazeny výškoměry Alti 2 a data jsem hned na letišti stahoval do noťasu. Létal jsem na dvou navijácích Hollenbeck, na nových silonech, s čerstvě nabitýma baterkami. Vždy dva starty s jedním érem a hned dva s druhým. Modely jsem střídavě nakládal a vykládal. Výsledek sice hovořil ve prospěch Lady, ale pouze v řádu cca 5% a hlavně pouze co se startu týka! Timto popisem  jsem pouze chtěl ukázat, že zjistit zda je jeden model lepší nebo horší než druhý, je velice složité a zdlouhavé..  

Web výrobce modelů Furio a Precious  www.bretamodel.cz   

           

            Závěr: věřím, že mé popisy modelů které mi prošly rukama k něčemu byly a pomohou vám při rozhodování které éro vybrat! Stejně se ve finále člověk často rozhoduje srdcem a ne rozumem…..jako v životě

           

Pavel Marek

Vyhledávání

Kontakt

Pavel Marek

    
 JITOM-JIŘÍ TŮMA